Důchodová reforma

Jednotlivec či stát?

Názor na problém jménem důchodová reforma nebo rodičovské dávky je třeba si zodpovědět otázku: Je důležitější blaho státu nebo blaho občana?

Pod pojmem blaho míníme kombinaci subjektivního štěstí, příjmového a majetkového zajištění a osobního růstu. Celkově bychom mohli, jak na občana, tak na stát, přenést Maslowovu pyramidu potřeb.

Další důležitou veličinou je si uvědomit, co tvoří stát? Jsou to hranice, měna a občané? Pak je tedy blaho občana nadřazeno blahu státu. Občan je součástí státu, tedy pouze spokojený občan může tvořit dobrý stát. Tento fakt můžeme obhájit na kladných i na záporných příkladech.

Nizozemí – svobodný přístup státu, propojení rodiny se školským a pracovním systémem a také nízké, transparentní a především jednoduché daně. Stát zde nediktuje co mají občané dělat. Občané pouze prostřednictvím něj otevírají dveře dalším občanům, kteří se chtějí rozvíjet. Společnost je otevřená také pro emigranty. Zde s nimi problémy nemají, naopak jejich integrace je dobrovolná a aktivní. Nezaměstnanost patří dlouhodobě k nejnižším na světě a míra osobního bohatství k nejvyšším.

Naopak země, ve kterých je na prvním místě „blaho“ státu, jsou Čína, Rusko, USA, Severní korea,, Maďarsko, Ukrajina, Bělorusko, Francie a některé africké státy. Jsou to až na výjimky socialistické či komunistické státy. Blaho občana je zde silně upozaděno. Výjimku tvoří USA, a to díky stále silné střední třídě, vysoké vzdělanosti z předchozích dekád a silnému kapitálovému zázemí. Přesto je zde také upozaděno blaho občana a to hlavně extrémní mírou nejistoty zejména ve zdravotnictví a přeregulovaností trhu, který je ovládán oligopoly- zde je vyjímkou jen státem neregulovaný trh IT a softwaru, který je tudíž nejvíce rostoucím trhem v USA.

Z Francie od nástupu F.Hollanda a jeho balíčku daňových zákonů, z nichž nejvýraznějším je 75% daň nad příjem 1 mil eur, emigrovalo od roku 2011 více než 10.000 lidí, kteří měli příjem nad tuto částku. Nezaměstnanost mladých lidí do 25 let je díky státem regulovanému pracovnímu trhu, upřednostňujícím senioritu, na padesáti procentech.Celková nezaměstnanost je přes 11 % a roste s každým dalším intervenčním eurem, kterým stát dotuje špatné (špatný ve smyslu neschopný konkurence) podniky. A díky bariérám pro vstup na trh nevznikají nové firmy.

Tímto jsem se pokusil okrajově vysvětlit, že blaho občana je důležitější než blaho státu. A jen spokojení občané mohou utvořit silný stát.

Nyní k důchodové reformě.

Výše zmiňuji, že čím více stát občanovi určuje, co má dělat, tím více jsou občané nešťastní a stát tak slábne a chudne.

Myšlenka, aby děti přispívali přímo na důchod rodičům, není nová a je možno se jí v jiném kontextu zaobírat. Říká se, že rodina je základ státu, ale každým státním zásahem je pozice rodiny oslabována a její přirozená a generacemi osvědčená práva a povinnosti jsou přesouvány na stát.

Řešením je tedy naopak zrušení státního důchodu a zavedení minimálního důchodu, který by byl přesunut do položky sociálních dávek. Sociální síto státu tak bude zachytávat občany, aby nespadli do pozice bezdomovectví a hladu. Ostatní práva a povinnosti se přesunou na rodinu.

Problémem je, že za 40 let komunismu a dalších 10 let porevolučního vývoje je pozice rodiny natolik oslabena, že není možné tento stav navrátit ze dne na den.

Místo změny důchodového systému, je tedy třeba v první řadě změnit školský systém. Komunikace s rodiči by měla začít fungovat na úrovni partner-partner. Ve výsledku jde o zdravý sociálně-kulturně-emocionálně-intelektuální vývoj dítěte. Zapojováním rodičů v rámci školského a pracovního systému pomůže uvědomit si důležitost a nutnost rodiny.

Ve školách by se nemělo učit pro známky, ale pro celkový rozvoj osobnosti. Pouze zralá osobnost je schopna vybrat si čemu se chce věnovat, osvojit si pracovní návyky, přirozenou, nikoliv však státem řízenou úctu k rodičům a mít silný morální i empatický základ. Samozřejmostí je také asertivita, dravost a jak by řekli izraelité chucpe – tedy přirozená drzost říci si o to, co mi náleží. Místo vzdělávacího systému 18. století by se měla začít učit etika, finanční matematika, obchodování, psychologie a programování. To vše po aplikované stránce. Na úrovni terciálního vzdělávání by mělo být pak studentům umožněno si tyto a další problematiky osvojit i po teoretické stránce a dojít k jejich hlubšímu poznání, případně je posunout dále.

Ve 21. století není možno studovat pro jednu kariéru. Proměna trhu za posledních 30 let je natolik velká, že se podmínky mění stále rychleji. Pouze lidé, kteří mají schopnost improvizace, samostudia a vůli, se mohou trhu přizpůsobit. Zde je důležité, aby školy pružně reagovaly na změny trhu. Dále by měl fungovat propracovaný duální systém a zapojování rodiny do kariérního a pracovního postupu dítěte. Toto zapojování by se ale mělo odehrávat pouze na bázi zvýšení přehledu o možnostech, nikoli rad a soudů, kterým směrem se má člověk ubírat.

Placení daní

V nejbližších 50 letech bude pokračovat virtualizace, computerizace a automatizace práce. V tomto případě je neefektivní danit práci, jelikož ta je již nyní dražší než stroje a při zdanění se přestává vyplácet zcela. Zejména to platí pro méně kvalifikované pozice, ačkoli dnes jsou již i ty  kvalifikované nahrazované stroji.

Lidský kapitál se přesouvá do konkurenční výhody v rámci customizace a individuální optimalizace. Dále pak ke všem pozicím, které jsou kreativní – zde je lidský mozek nenahraditelný.

Pro vyšší „zaměstnanost“ je tedy třeba zvýšit podíl malých a středních podniků, které řeší individuální potřeby klientů, rychleji reagují na trh a dokáží vzniknout i zaniknout bez vysokých nákladů. Dále, dle výše zmíněné Maslowovy pyramidy potřeb, je vlastní podnikání nejlepší cestou k nejvyššímu bodu pyramidy – vlastní seberealizaci.

Pokud bude pouze minimální státní důchod, bude také potřeba upravit daně, a to směrem dolů. Tento krok proběhne nejdříve po 10 letech od zavedení reformy školství, viz. výše.

Shrnutí

  • Reforma školského systému směrem ke komplexnímu rozvoji osobnosti.
  • Reforma daní, snížení důchodů a výrazné snížení regulace vzniku nových firem.
  • Funkce rodiny se posiluje a děti mnohem více pomáhají, ať už materiálně nebo fyzicky, svým rodičům.
  • Rodiny mají více dětí, protože rodit děti do zdravé a stabilní společnosti je radost.
  • Občan i stát jsou spokojeni.