Škola vs Samostudium

Tatínkové a maminky nám obvykle od mala říkají: „Uč se, abys to někam dotáhl.“ Je to ale skutečně pravda?

Pokud se podíváme do světa, tak obvykle nikoli. Nejuznávanějšími lidmi na planetě jsou sportovci, nejmocnějšími podnikatelé a politici a nejznámějšími herci.

Ani jedni nepotřebují školu. Kromě vědců. Na ty jakoby se zapomíná, protože jejich činnost není snadno měřitelná, lidé ji nerozumí (často ani samotní vědci si nejsou jisti, co to zrovna tvoří) a jejich ohodnocení je vzhledem k přínosu mizivé.

Co tedy dítěti jako rodič poradit?

Nasměrovat ho, snažit se mu objasňovat určité zákonitosti světa. Je důležité, aby si mladý člověk co nejdříve uvědomil, co mu imponuje. Někdo chce být bohatý, jiný chce moc, někdo uznání, někdo nehledá nic z toho a více ho zajímá běh světa a jeho filosofická podstata.

Někdo chce hledat boha a jiný zachránit planetu. Je však důležité si toto vnitřně uvědomit.

Kolik z nás tápe ještě v dospělosti? Řekl bych, že mnoho. Proto zůstáváme v práci, kterou nemáme rádi, bavíme se s lidmi, kteří nás iritují.

Proto se ve škole učíme. Co kdyby… Jenže při dnešním exponenciálním růstu informací už nemůže moc existovat co kdyby. Tedy pro shrnutí. Důležité je si uvědomit, co chceme. Věnovat tomu uvědomění dostatek času, poznat sám sebe. A naučit se filtrovat informace, umět si je zjistit, zajistit, pochopit je a interpretovat dále. Pak už je jedno, zda budeme fotbalisté, předsedové senátu, ekologičtí aktivisté či vývojáři softwaru.